Michal Riabič: Zkušený designér, který stojí za úspěšnou značkou Nimble

Designu se věnuje už téměř 20 let a může se pochlubit spoluprací s takovými firmami, jako rakouské Bene či česká nábytkářská ikona TON. Mluvili jsme se slovenským designérem Michalem Riabičem, který vdechl duši kolekci kancelářského nábytku Nimble pro Tuli.

 

 

Jak se v období dvou dekád vyvíjel tvůj vztah k designu?

Můj vztah k designu se neustále mění. Zřejmě i kvůli tomu, že jsem nikdy nebyl stoprocentním produktovým designérem, který výlučně „kreslí“ nábytek. Mám zkušenosti s různorodými typy projektů, jako je brand management firem či výběr designů. Čistému navrhování se intenzivněji věnuji zejména poslední tři roky. Spolupráce s firmou Tuli byla z tohoto pohledu vcelku unikátní.

 

Jaké události považuješ za největší milníky své profesní kariéry?

Výrazně mě ovlivnil zejména pobyt v Rakousku, kde jsem pracoval jako junior designér ve společnosti Bene. Oslovil mě jejich přístup k designu, který vycházel z dokonalé analýzy konkurence. Dokázali sesbírat data, důkladně je „rozebrat“ a následně navrhnout ještě lepší řešení. Přitom se vyhýbali kopírování a k výsledku se snažili dopracovat vlastní cestou. Z Rakouska jsem se vrátil s pocitem, že vše lze udělat mnohem lépe. To mi dodalo potřebný „drive“ a zároveň to byl dobrý odrazový můstek pro práci ve firmě TON.

 

 

Před rakouským Bene jsi však působil i v jeho slovenské pobočce na pozici plánovače kanceláří. Co bylo tvým úkolem?

Po škole jsem nejprve pracoval pro VÚB, kde jsem měl na starosti redesign poboček na celém Slovensku, následně jsem zakotvil v Bene. V principu jsem byl interiérovým architektem a navrhoval jsem kanceláře pro slovenské firemní klienty, resp. jsem spolupracoval s architekty, které si najali.

 

Vraťme se nyní zpět k firmě TON. Zde jsi získal místo kreativního ředitele. S jakými výzvami ses musel popasovat?

Myslím si, že v životě je třeba mít i štěstí. To se mi potvrdilo v případě spolupráce s firmou TON. V době, kdy jsem pro ně kreslil první návrh nábytku, hledali někoho, kdo by se chopil úkolu nasměrovat novou filozofii firmy. Řediteli se líbily mé názory i věci, které jsem vytvořil. Dohodli jsme se tedy na spolupráci. Jako art director jsem měl za úkol komunikovat s designéry a společně s managementem vybírat návrhy, které měly největší potenciál zaujmout na trhu a které mohly úspěšně fungovat jako součást nového portfolia značky. Po výtvarné stránce měl vždy hlavní slovo daný designér, já jsem de facto řídil celý dialog a kreativně-výrobní proces, od interního testování až po uvedení produktu na trh a marketingovou kampaň.

 

 

Po sedmi letech jsi tuto práci opustil a své kroky jsi nasměroval ke slovenské firmě Krošlák...

Práce pro TON mě nesmírně bavila, byla to velká věc. Problém byl jedině v tom, že tato převážně manažerská pozice vyžadovala mnohem více osobní prezentace, o něco extrovertnější povahu. A upřímně, já nejsem typ, který by se rád ukazoval, nebo dokázal živit půdu sociálních médií. Hledal jsem si tedy práci, která by se týkala více samotné tvorby a ve které bych dokázal zúročit své znalosti o sedacím nábytku. Dostal jsem tip od kamarádky na slovenskou firmu Krošlák z Nitranské Blatnice, která do té doby fungovala výlučně jako výrobce licencovaného nábytku pro zahraničí, ale měla ambici vytvořit vlastní produktovou linii. Takto vznikla značka Arteston. V rámci ní jsem navrhl nejen jednotlivé sedačky, ale také stánky na veletrhy nábytku. Tato spolupráce přinesla ovoce i v podobě několika ocenění.

 

 

Co zásadního ses během své kariéry o designu nábytku naučil?

Naučil jsem se, že není důležité jen to, jaký je člověk designér, ale také to, s kým spolupracuje. Jméno designéra se vždy tvoří spolu se značkou. Aby měl projekt úspěch, musí to fungovat jako celek. A to se mi potvrdilo i ve spolupráci s Tuli. Je to skvělá designová značka s promyšleným marketingem. Všechny produkty, které jsme vyvinuli, díky tomu fungují velmi dobře.

 

Proč jsi přijal nabídku vytvořit kolekci kancelářského nábytku pro Tuli?

Na jedné straně jsem cítil v této oblasti jistotu i díky zkušenosti s kancelářským segmentem z předchozích spoluprací. Na druhé straně mě Martin Guttman (majitel) oslovil se zcela novou představou o rozšíření portfolia produktů Tuli. Nepotřeboval navrhnout nové vaky, což mi vyhovovalo, protože v té chvíli jsem neměl pocit, že by tento sortiment bylo možné někam výrazně posunout. Předložil mi záměr vytvořit kolekci pro firemní segment, a to byla opravdu seriózní výzva. Musím se přiznat, že práce na tomto kancelářském nábytku mě skutečně bavila a s kolekcí jsem naprosto ztotožněn.

 

 

Čím je specifické navrhování nábytku pro office segment?

Kolekce pro firemní segment jsou charakteristické tím, že musí poskytnout rozličné příležitosti k sezení – zatímco například v gastronomických provozech dokáže samotná židle pokrýt většinu potřeb. I kanceláře se však za dlouhá léta výrazně změnily. Firemní týmy dnes ve svých prostorách fungují jinak a kancelářské prostory vytvářejí smíšený „landscape“. Takže kolekci pro firemní segment je třeba promyslet tak, aby byla různorodá a zároveň ucelená.

 

Co to v praxi znamená?

Už pár let platí, že lidé nepracují jen tehdy, když sedí za stolem. Samozřejmě, určité procento míst je určeno pro dedikovanou práci, jakou má například IT oddělení. Potom jsou zde však i lidé, kteří pracují většinou mimo firmu a potřebují svou „přistávací plochu“ – místo, kam si mohou na určitý (předem rezervovaný) čas sednout a věnovat se svým úkolům. V současnosti tvoří důležitou část open-office řešení také středové zóny, které slouží na mítinky, prezentace, relax či práci v uvolněné atmosféře, například s notebookem a nataženýma nohama. Právě v oblasti měkkého relaxačního sezení (soft seating) se Tuli dokáže skvěle realizovat.

 

Co bylo vaším cílem?

Chtěli jsme vytvořit nábytek, který naváže na kulturu vaků, s oblibou využívaných i ve firemní sféře, ale zároveň eliminuje určité nedostatky měkkého sezení, jako například problematičtější vstávání. Naše kolekce ve své podstatě stále zůstala nábytkem, který lze jednoduše chytit a přesunout, neboť má nízkou hmotnost, ale zároveň nabyla rysy standardní kategorie nábytku jako pohovka, křeslo, lavice, barová židle či stolek.

 

 

V čem je tato kolekce jiná, například i ve srovnání s kancelářským nábytkem ze zahraničí?

Unikátní je tím, že má ultralehké jádro. Díky tomu se nám podařilo dosáhnout toho, že nejtěžší kus nábytku váží pouhých 30 kilo. Celá kolekce je tedy vymyšlena tak, aby byla mobilní a flexibilní. Velmi působivé je také to, že jednotlivé kusy nábytku navzdory své lehkosti vypadají robustně. V této mohutnosti jsou dva skryté významy; jednak napojení na Tuli vaky, které jsou rovněž objemné a navozují tím vizuální pocit komfortu, ale je to i konstrukční hledisko – jelikož jsou jednotlivé solitéry zhotoveny z lehkých materiálů, o pevnost a stabilitu se stará samotný design.

 

Jak vypadal samotný proces?

Musím říci, že i samotný koncept jsem měl hotový relativně rychle, během dvou či tří týdnů. V Tuli k tomu od začátku přistupovali velmi zodpovědně a profesionálně. Velice si cením, že oslovili i marketingovou agenturu, která pomohla vytipovat správné příležitosti a ověřit potenciál kolekce ve firemním segmentu, díky čemuž se nám potvrdilo, že kolekce bude mít pro firemní zákazníky přidanou hodnotu právě ve své variabilnosti a mobilitě.

 

Máš také oblíbený kousek kolekce?

Kousky, které se opravdu povedly, jsou například měkké a komfortní pohovky Nimble Sofa či křesílka Nimble Sofa Chair. Unikátní jsou však také měkké, komfortně čalouněné barové židle Nimble BarStool. Po zkušenostech na mnoha světových veletrzích si nepamatuji žádné barové židle, na kterých by se sedělo tak příjemně, jako na barových židlích z kolekce Nimble. Většinou se vyrábějí jako pevné a lehké, ale ne vždy nejpohodlnější sezení určené pro rychlé mítinky. Ty naše jsou mnohem mohutnější. Samozřejmě vyžadovaly složitější konstrukci kvůli desce na nohy, ta však zároveň vytváří to správné kouzlo.

 

Sezení na jednotlivých kouscích je mimořádně pohodlné, pohovka působí jako obláček. Řešil jsi speciálně i ergonomii?

Snažil jsem se kolekci „nakreslit“ co nejlépe. A jsem rád, že se to podařilo trefit prakticky na první pokus. Samotná ergonomie sezení má totiž jisté standardy, jako jsou úhly a sklony, které vytvářejí potřebnou oporu pro tělo. Čalounění je nesmírně komfortní zejména díky tomu, že složení měkkých částí je takové, jaké má být. Jsem moc rád, že jsem v kolekci Nimble mohl zúročit své dlouholeté zkušenosti s tvorbou nábytku. Myslím si, že se to vcelku vyplatilo...